| Režie: | Susanna Nicchiarelli |
| Hrají: | Trine Dyrholm, Calvin Demba, Karina Fernandez, Sandor Funtek |
| Premiéra: | 5. duben 2018 |
| Délka: | 93 minut |
| Žánr: | Hudební, Drama, Životopisný |
Režie: Susanna Nicchiarelli • Kamera: Crystel Fournier • Hrají: Trine Dyrholm, Calvin Demba, Karina Fernandez, Sandor Funtek, John Gordon Sinclair, Anamaria Marinca, Thomas Trabacchi
Nico, 1988 je road movie věnovanou posledním letům života Christy Päffgenové známé pod uměleckým jménem Nico. Film odehrávající se mezi Paříží, Prahou, Norimberkem a Manchestrem popisuje sólovou uměleckou dráhu hudební ikony, Warholovy múzy, zpěvačky Velvet Underground a legendárně krásné ženy. Jedná se o příběh posledních turné Nico a její kapely, která ji doprovázela po Evropě v osmdesátých letech minulého století. Během těchto let tato "kněžka temnoty" znovu našla samu sebe, zbavila se tíhy svojí krásy a našla cestu ke svému zapomenutému synovi. Jedná se o příběh znovuzrození umělkyně, matky i ženy.
O filmu
(komentář režisérky Susanny Nicchiarelliové)
Hudba, kterou Nico hrála, byla posluchačsky náročná, ale jednalo se o jednu z nekompromisních a nejzajímavějších hudebních produkcí té doby. Nico vytvořila jedinečný styl kombinující osobní hloubku s provokativními experimentálními řešeními a ironií, přičemž se nikdy nestarala o komerční úspěch. Zatímco ve světě explodovala disco vlna, Nico se tvrdohlavě držela svých ponurých a znepokojujících kompozicí, které radikálně ovlivnily styl gothic, New Wave i většinu undergroundové produkce 80. let.
Tato její zásadní role v dějinách moderní hudby se bohužel nikde nezmiňuje. Nico je nejčastěji spojována se slavnými muži, s nimiž se vyspala, případně v souvislosti s jejím Factory-Warhol-Velvet Underground angažmá. Andy Warhol o ní jednou prohlásil: "Stala se z ní tlustá feťačka a pak se vypařila," ale toto je tvrzení je absolutně nepravdivé. Sama jsem se do Nico zamilovala i pro její důvtip a ironii a snažila jsem se vyprávět její příběh se zdravým odstupem a s absencí dramatického sentimentalismu - způsobem, jakým by ten příběh podala ona sama.
Během psaní scénáře i natáčení filmu jsem se snažila držet si správný odstup a respekt - tyto dvě složky jsou podle mě klíčové v případě, že vyprávíte "true story". Život Nico je příběhem nekompromisní umělkyně, která našla uspokojení ve svém díle až poté, co ztratila většinu svých fanoušků. Také jde o příběh jedné z nejkrásnějších žen na světě, která byla šťastná, až když se zbavila své krásy. A o tomto je můj film: o ženě, která se skrývá za ikonickým statusem a mediálním obrazem Nico, o ženě jménem Christa. A jejím příběhem jsem chtěla zároveň vyprávět příběh mnoha jiných žen, protože "bajka o Nico" nám v extrémní podobě sděluje pravdu o těžkostech mnoha žen, umělkyň a matek během jejich cesty k opravdové dospělosti.
Klíčovým člověkem je herečka Trine Dyrholmová, jejíž přínos pro můj film a mě samotnou je obrovský: Trine dala mojí Nico energii a vitalitu a pomohla mi, abych nevytvořila biografii, jež bude příliš imitovat nebo oslavovat hlavní postavu. Podpořila film přesnou porcí energie, která byla potřeba. Společně jsme objevily ženu stojící ve stínu hvězdy, a to prostřednictvím hudby (Trine je sama hudebnice a zpěvačka) a také slov a činů samotné Nico. S Trine jsem sdílela svůj rozsáhlý biografický výzkum, všechny materiály a rozhovory s přímými svědky: výsledkem byla postava, která je v mnoha ohledech náročná a nepříjemná, ale v co největší míře odpovídá dobovým materiálům. K dalšímu prokreslení postavy Nico jsem použila vedlejší postavy filmu, které se všechny vztahují primárně k ní.
Snažila jsem se vytvořit atmosféru bandy loserů během cesty po Evropě v osmdesátých letech a využít absurdní situace související s diletantsky zorganizovanou šňůrou a zpěvačkou jako padlou hvězdou pro obohacení příběhu o ironii. Příběh Nico tak osciluje mezi dramatem a fraškou, což není nic neobvyklého, protože mezi těmito dvěma póly se zmítají i naše životy.
Písně Nico jsme nahráli s jednou extrémně talentovanou italskou skupinou jménem Gatto Ciliega contro il Grande Freddo, která jinak hraje velmi experimentální a melancholickou elektronickou hudbu. Jejich vzestup patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v posledních deseti letech v Itálii na poli moderní hudby událo, a tato skupina dokázala, společně s Trine, přistoupit k písním Nico s respektem, který si zaslouží, i s odvahou reinterpretace. Základním cílem filmu bylo znovu interpretovat, znovu prožít a znovu zpracovat všechny prvky příběhu Nico a učinit jej tak současným a univerzálním.
Za kameramanku jsem si zvolila Crystel Fournierovou, známou především díky spolupráci s mladou francouzskou režisérkou Célinne Sciammaovou. Společně jsme se snažily vytvořit vizuální styl evokující druhou polovinu osmdesátých let: specifičnost tehdejších videí, čtvercový formát, barvu světel užívaných v této době a lo-fi analogovou estetiku.
Délka: 93 min
Rok výroby: 2017
Datum lokální premiéry: 5. duben 2018
Země původu:
Režie: Susanna Nicchiarelli • Kamera: Crystel Fournier • Hrají: Trine Dyrholm, Calvin Demba, Karina Fernandez, Sandor Funtek, John Gordon Sinclair, Anamaria Marinca, Thomas Trabacchi
Nico, 1988 je road movie věnovanou posledním letům života Christy Päffgenové známé pod uměleckým jménem Nico. Film odehrávající se mezi Paříží, Prahou, Norimberkem a Manchestrem popisuje sólovou uměleckou dráhu hudební ikony, Warholovy múzy, zpěvačky Velvet Underground a legendárně krásné ženy. Jedná se o příběh posledních turné Nico a její kapely, která ji doprovázela po Evropě v osmdesátých letech minulého století. Během těchto let tato "kněžka temnoty" znovu našla samu sebe, zbavila se tíhy svojí krásy a našla cestu ke svému zapomenutému synovi. Jedná se o příběh znovuzrození umělkyně, matky i ženy.
O filmu
(komentář režisérky Susanny Nicchiarelliové)
Hudba, kterou Nico hrála, byla posluchačsky náročná, ale jednalo se o jednu z nekompromisních a nejzajímavějších hudebních produkcí té doby. Nico vytvořila jedinečný styl kombinující osobní hloubku s provokativními experimentálními řešeními a ironií, přičemž se nikdy nestarala o komerční úspěch. Zatímco ve světě explodovala disco vlna, Nico se tvrdohlavě držela svých ponurých a znepokojujících kompozicí, které radikálně ovlivnily styl gothic, New Wave i většinu undergroundové produkce 80. let.
Tato její zásadní role v dějinách moderní hudby se bohužel nikde nezmiňuje. Nico je nejčastěji spojována se slavnými muži, s nimiž se vyspala, případně v souvislosti s jejím Factory-Warhol-Velvet Underground angažmá. Andy Warhol o ní jednou prohlásil: "Stala se z ní tlustá feťačka a pak se vypařila," ale toto je tvrzení je absolutně nepravdivé. Sama jsem se do Nico zamilovala i pro její důvtip a ironii a snažila jsem se vyprávět její příběh se zdravým odstupem a s absencí dramatického sentimentalismu - způsobem, jakým by ten příběh podala ona sama.
Během psaní scénáře i natáčení filmu jsem se snažila držet si správný odstup a respekt - tyto dvě složky jsou podle mě klíčové v případě, že vyprávíte "true story". Život Nico je příběhem nekompromisní umělkyně, která našla uspokojení ve svém díle až poté, co ztratila většinu svých fanoušků. Také jde o příběh jedné z nejkrásnějších žen na světě, která byla šťastná, až když se zbavila své krásy. A o tomto je můj film: o ženě, která se skrývá za ikonickým statusem a mediálním obrazem Nico, o ženě jménem Christa. A jejím příběhem jsem chtěla zároveň vyprávět příběh mnoha jiných žen, protože "bajka o Nico" nám v extrémní podobě sděluje pravdu o těžkostech mnoha žen, umělkyň a matek během jejich cesty k opravdové dospělosti.
Klíčovým člověkem je herečka Trine Dyrholmová, jejíž přínos pro můj film a mě samotnou je obrovský: Trine dala mojí Nico energii a vitalitu a pomohla mi, abych nevytvořila biografii, jež bude příliš imitovat nebo oslavovat hlavní postavu. Podpořila film přesnou porcí energie, která byla potřeba. Společně jsme objevily ženu stojící ve stínu hvězdy, a to prostřednictvím hudby (Trine je sama hudebnice a zpěvačka) a také slov a činů samotné Nico. S Trine jsem sdílela svůj rozsáhlý biografický výzkum, všechny materiály a rozhovory s přímými svědky: výsledkem byla postava, která je v mnoha ohledech náročná a nepříjemná, ale v co největší míře odpovídá dobovým materiálům. K dalšímu prokreslení postavy Nico jsem použila vedlejší postavy filmu, které se všechny vztahují primárně k ní.
Snažila jsem se vytvořit atmosféru bandy loserů během cesty po Evropě v osmdesátých letech a využít absurdní situace související s diletantsky zorganizovanou šňůrou a zpěvačkou jako padlou hvězdou pro obohacení příběhu o ironii. Příběh Nico tak osciluje mezi dramatem a fraškou, což není nic neobvyklého, protože mezi těmito dvěma póly se zmítají i naše životy.
Písně Nico jsme nahráli s jednou extrémně talentovanou italskou skupinou jménem Gatto Ciliega contro il Grande Freddo, která jinak hraje velmi experimentální a melancholickou elektronickou hudbu. Jejich vzestup patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v posledních deseti letech v Itálii na poli moderní hudby událo, a tato skupina dokázala, společně s Trine, přistoupit k písním Nico s respektem, který si zaslouží, i s odvahou reinterpretace. Základním cílem filmu bylo znovu interpretovat, znovu prožít a znovu zpracovat všechny prvky příběhu Nico a učinit jej tak současným a univerzálním.
Za kameramanku jsem si zvolila Crystel Fournierovou, známou především díky spolupráci s mladou francouzskou režisérkou Célinne Sciammaovou. Společně jsme se snažily vytvořit vizuální styl evokující druhou polovinu osmdesátých let: specifičnost tehdejších videí, čtvercový formát, barvu světel užívaných v této době a lo-fi analogovou estetiku.
Rok výroby: 2017
Datum lokální premiéry: 5. duben 2018
Země původu:
Najeďte myší nad kalendář a zobrazí se vám akce. Kliknutím na událost zobrazíte podrobnosti.
