Projekt 100

PROJEKT 100

 KOLEKCE MUZIKÁLŮ V KINECH OD 1. SRPNA 2018

 Letošní ročník Projektu 100, který zahájíme 1. srpna na Letní filmové škole Uherské Hradiště, bude věnovaný muzikálovému žánru. Vybrali jsme pět titulů, které představí muzikál v celé jeho šíři i historickém kontextu, jsou divácky atraktivní a navíc ideální pro nadcházející sezónu letních kin.
 
Více info

The Rocky Horror Picture Show PROJEKT 100

Mladí snoubenci Brad a Janet uvíznou za bouřlivé noci před závorou označující konec cesty. Vzpomenou si, že cestou viděli starobylý hrad a rozhodnou se tam hledat pomoc. Když dorazí, uvítá je muž s bledou tváří, prořídlou kšticí a temně rudými kruhy pod očima a požádá je, aby vešli. Tak se mladá dvojice ocitne na dekadentním večírku pána domu – Dr. Franka-N-Furtera, transvestity z transsexuální Transylvánie a zjevně nepříliš příčetného vědce. Ten jim představí svůj nejnovější výtvor, urostlého blondýna Rockyho, kterého si stvořil pro své potěšení. Začíná noc plná vášní, kdy si nikdo nemůže být ničím jistý, zejména pak svým pohlavím a sexuální orientací. Číst více Právě skončila svatba a družička se svědkem – mladí milenci Brad (Barry Bostwick) a Janet (Susan Sarandonová) – se pod dojmem obřadu rozhodnou svůj vztah završit, resp. viditelně nervózní Brad vyzná své milé lásku a s písní na rtech ji požádá o ruku. A vydají se na výlet, aby tenhle velký okamžik oslavili. Zastaví je však osud v podobě prázdné pneumatiky a dvojice se vydá hledat pomoc na hradě, který cestou míjeli. Uvítá je podivný muž a požádá je, aby vstoupili. Večírek právě začíná. V hale tančí skupinka bizarně oblečených lidí a všichni čekají na příchod hradního pána – Dr. Franka-N-Furtera (Tim Curry), transvestity z transsexuální Transylvánie. Ten se představí pěveckým číslem a pak je pozve na exkurzi do hradní laboratoře. Právě totiž vyvíjí novou umělou bytost Rockyho, vysokého svalnatého blonďáka, kterého si připravil k ukojení svých vášní. Dr. Frank-N- Furter je na svůj výtvor náležitě pyšný a začne popisovat, co všechno s blonďákem dokáže za sedm dní. Začíná noc plná vášní, kdy si nikdo nemůže být ničím jistý… O FILMU Britský činoherní a muzikálový herec Richard O´Brien oslavil třicáté narozeniny, oženil se, na účtu měl dost peněz na to, aby mohl riskovat a vydat se na volnou nohu. V roce 1972 začal sepisovat autorský muzikál, ve kterém se vyznával z lásky k béčkovým hororům a sci-fi. Původně se jeho dílko jmenovalo They Came From Denton High a po půl roce jej představil producentovi Michaelu Whiteovi. Tomu se koncept hry zamlouval a seznámil O´Briena se svými známými – hercem Timem Currym a režisérem Jimem Sharmanem. Pro O´Briena to nebylo úplně nové setkání, protože Sharmana jako divadelního režiséra znal – účinkoval totiž v jeho jevištní adaptaci muzikálu Jesus Christ Superstar – a s Timem Currym hrál v muzikálu Vlasy. Při prvním jevištním nastudování vzal název za své a na svět přišel muzikál s mnohem výstižnějším a údernějším názvem The Rocky Horror Show. Premiéra se odehrála 19. června 1973 v komorním divadle Royal Court a po řadě vyprodaných představeních se muzikál směle stěhoval na mnohem větší londýnská jeviště. V roce 1974 jedno z londýnských představení navštívil americký producent Lou Adler, který pak pozval Whitea na skleničku a nabídl mu přesunutí produkce do Los Angeles, kde vlastnil klub Roxy. Představení zafungovalo i u amerických diváků a Adler pozval na jeden z večerů Gordona Stulberga, prezidenta hollywoodského studia 20th Century Fox. Americké studio Fox na snímek uvolnilo částku 1,3 milionu dolarů a souhlasilo s natáčením ve Velké Británii, kde sice nemělo nad snímkem přímou kontrolu, zato angažmá britského štábu podstatně snižovalo náklady už tak nízkorozpočtového snímku. Muzikálový soubor se na osm týdnů přesunul do Bray Studios v Berkshiru a na nedaleký zámek Oakley Court, který často využívala kultovní britská společnost Hammer, proslavená komerčně úspěšnými a zároveň lacině natočenými horory. Jako kameramana produkce angažovala mladého a zapáleného Petera Suschitzkyho, syna úspěšného britského kameramana, který už v devatenácti začínal jako klapka a od dvaadvaceti dělal švenkra. Dnes se řadí mezi nejuznávanější kameramany. Ostatně od konce 80. let je dvorním kameramanem Davida Cronenberga, natočil nejlépe hodnocenou epizodu Star Wars (Impérium vrací úder, 1980) a snímal i potrhlou poctu béčkovým komiksům Mars útočí! (1990) Tima Burtona. Natáčení se obešlo bez vážnějších obtíží a hned po jeho skončení se producenti divadelní společnosti rozhodli celý ansámbl neposlat zpět do Los Angeles, ale přesunout představení na newyorskou Broadway. To se ukázalo jako hodně špatný a drahý nápad. Představení tam naprosto propadlo a podle slov divadelního kritika New York Times Clivea Barnese, který viděl představení jak v Londýně, tak v New Yorku, inscenaci uškodila výpravnější scéna a zejména profesionalita zkušených herců, kteří vypilováním hereckých partů zbavili muzikál jeho největší přednosti – živelnosti, kabaretní lehkosti a zejména vtažení publika do děje. Film byl uvedený do amerických kin ve standardní distribuci, ale u diváků neměl úspěch. Velká studia si však zadávají průzkumy trhu a Tim Deegan z marketingového oddělení si všiml, že se formují celé skupiny lidí, které o filmu mluví velmi nadšeně. Přesvědčil proto šéfa studia, aby film zkusili kinařům nabídnout znovu. Ani při opakovaném nasazení ovšem čísla nebyla příliš příznivá – s jedinou výjimkou, a to bylo Los Angeles. Deegan s výkonným producentem Lou Adlerem několik představení navštívili a zjistili, že na filmy chodí stále stejní lidé a při projekci si hlasitě zpívají chytlavé písničky z filmu podobně jako doma u televize. Deegan dostal spásný nápad. Zavolal svému známému Billu Quinleymu, který pracoval v řetězci newyorských kin, a ten zařídil obnovenou premiéru The Rocky Horror Picture Show na 1. dubna 1976 v kině Waverly Theater v Greenwich Village. A nakonec z toho nebyl apríl. Jen v programu tohoto kina se muzikál udržel mezi lety 1976–1978 celkem 95 týdnů. Studio Fox nabídlo na podobná půlnoční představní na 200 kopií a film se díky tomu stal fenoménem. Ještě počátkem 80. let studio vykazovalo z těchto repríz roční tržby minimálně 5 000 000 dolarů. Tyto půlnoční projekce měly charakter večírku spojeného s kostýmy z filmu, bujarým veselím a neopakovatelnou atmosférou. Ostatně právě jedna z takových projekcí se stala i předobrazem působivé epizody populárního kriminálního seriálu Odložené případy, kdy se řešila vražda na podobné večírkové filmové projekci. The Rocky Horror Picture Show patří mezi ty filmy 70. let, které podle amerických filmových vědců prostřednictvím evropských monster a postav z hororů parodují americkou měšťáckou společnost (dále např. Andy Warhol´s Dracula, 1974, Love at First Bite/Láska na první kousnutí, 1979 a zejména Mladý Frankenstein/Young Frankenstein, 1974). The Rocky Horror Picture Show jde ovšem v parodii zdaleka nejdál, a to především díky postavě svalovce Rockyho. Reaguje jím na v té době časté zobrazování homosexuálů jako uctívačů ďábla, vrahů, vyznavačů sadomasochistických praktik nebo jako jedinců se slabostí pro incestní poměr. Je však třeba jedním dechem dodat, že ne všichni kritici a diváci tuto parodii pochopili a v konzervativních periodikách se o filmu dočtete jako o filmu pro zvrhlé publikum. Zobrazit více

2D ČT 15
Více info

Zpívání v dešti PROJEKT 100

Jeden z nejlepších muzikálů, které kdy spatřily stříbro plátna, je zároveň výtečnou romantickou komedií, hravou satirou na Hollywood 20. let i mimoděčnou historickou lekcí o jedné z klíčových etap vývoje kinematografie. Hvězdy němé éry se ocitají v osidlech lásky a zvukového filmu a s obojím se vyrovnávají vtipně, vynalézavě a s grácií. A navíc jaksi mimochodem vynaleznou i dabing. Číst více Němý film je na vrcholu a Don Lockwood je jednou z jeho největších hvězd. Spolu se svou stálou partnerkou Linou Lamontovou okouzlují diváky v nesčetných variacích na totéž milostné téma a tiskové oddělení studia Monumental Pictures s oblibou naznačuje, že ti dva jsou také pár. Do idyly, která by mohla trvat věčně, však promluví hlas Jazzového zpěváka. “A to jste ještě nic neslyšeli,” pronese z plátna Al Jolson a z kinematografie, jak ji znali, nezůstane kámen na kameni. Šéf studia rozhodne, že nejnovější trhák Šermující kavalír dvojice Lockwood-Lamontová přetočí jako zvukový. Natáčení je obtížné, zvlášť pro Linu, která není schopna si zapamatovat ani to, kde má připevněný mikrofon. Ukazuje se ovšem, že pouhý záznam zvuku nestačí. Testovací projekce je katastrofa – herci říkají tytéž banální dialogy jako v němém filmu, používají i stejná teatrální gesta a herecký projev vůbec. Lina nadto disponuje ječivým nepříjemným hlasem, navíc zatíženým silným newyorským přízvukem. Krizi je ale třeba řešit. Zatímco herci absolvují hlasový výcvik, Don se svým nejlepším kamarádem muzikantem Cosmem a půvabnou Kathy, s níž se seznámil dosti kuriózním způsobem při útěku před fanoušky po premiéře filmu Královský rošťák, vymyslí plán. Co přetočit Šermujícího kavalíra jako muzikál třeba pod názvem Tančící kavalír. Šéf studia souhlasí a také s tím, že Kathy se svým příjemným hlasem a pěveckým talentem nahraje Linin part. Všechno probíhá ke všeobecné spokojenosti, dokud se Lina nedozví, že šéf studia chce umístit Kathyino jméno do titulků a dát jí v některém ze svých dalších filmů velkou roli. A horší je snad ještě to, že jsou do sebe Don a Kathy zamilovaní. Ani peklo není tak hrozné jako “zrazená” žena. Lina vyhrožuje právníky, dokonce zničením studia a šéf studia i s Donem a Kathy se musejí podvolit. Premiéra Tančícího kavalíra je fantasticky úspěšná a diváci se vehementně dožadují, aby jim Lina zazpívala naživo. Tváří v tvář hrozící ostudě Don s Cosmem přemluví Kathy, aby zpívala za oponou, zatímco Lina bude před diváky zpěv předstírat. Nešťastná Kathy zpívá, a když je v nejlepším, šéf studia s Donem a Cosmem oponu rozhrnou a divákům ukážou “skutečnou hvězdu filmu”. Závěrečný polibek Kathy a Dona před billboardem na jejich nový film Zpívání v dešti mluví za vše. O FILMU Na počátku filmu stál požadavek vlivného šéfa produkční skupiny MGM Arthura Freeda, aby scenáristé Betty Comdenová a Adolph Green napsali muzikál, v němž by se uplatnilo Zpívání v dešti a další písně, které on sám spolu s Nacio Herbem Brownem napsali mezi lety 1929–1939 (samotné Zpívání v dešti se ostatně na plátně objevilo předtím už několikrát, poprvé v roce 1929 ve snímku The Hollywood Revue of 1929). Scenáristé sami přiznávali, že věděli jediné, a sice že ve filmu se bude tančit a bude tam pršet. Mnohokrát byli v pokušení úkol vzdát, až nakonec přišli na spásnou a vpravdě geniální myšlenku. Měli sadu písní, které byly napsány záhy po nástupu zvuku (pro film vznikly jen dvě nové melodie – Moses Supposes a Make ´Em Laugh), tak proč se do této doby nevydat. Nástup zvuku v Hollywoodu bylo období velmi zrušující, byť složité a založit na něm zápletku bylo jak divácky, tak dramaticky vděčné. Oba scenáristé vyzpovídali ve studiu každého, kdo onu dobu zažil a zhlédli desítky dobových filmů. Je pravda, že byť je dané téma podáno v jisté nadsázce, v zásadě velmi přesně postihuje situaci, která zabíjela staré hvězdy a rodila hvězdy nové. A víc než to: ve filmu lze najít zcela konkrétní odkazy. V případě Liny Lamontové a jejího nervydrásajícího hlasu to byla Mae Murrayové, jejíž kariéra rovněž skončila nástupem zvuku. Sám Kelly v některých záběrech záměrně odkazuje k Johnu Gilbertovi, snad nejznámější oběti zvuku. Postava rtuťovitého režiséra je modelována napůl podle legendárního choreografa Busbyho Berkeleyho a režiséra Ericha von Stroheima. Váhavý šéf studia občas nese zřejmé rysy samotného producenta Arthura Freeda. Přímou poctou dobové produkci je např. i číslo Beautiful Girls, které je přesnou variací na okázalé muzikály počátku zvukového období i jejich choreografii. ++++ Ve chvíli, kdy se původně uvažovaná hlavní postava westernové hvězdy ve stylu Howarda Keela změnila ve scénáři v milovníka, bylo okamžitě jasné, že je to role jako stvořená pro Gena Kellyho. Ten sice v té době horečně pracoval na muzikálu Američan v Paříži, do scénáře se ovšem zamiloval a rozhodl se nejen vytvořit hlavní roli, ale film spolu s Donenem i režírovat. Jejich dělba práce byla pozoruhodná: zatímco byl Kelly před kamerou, režíroval Donen a měl hlavní a poslední slovo. Ve chvíli, kdy byl Kelly mimo záběr, režíroval herce a Donen si hlídal světla a kameru. Obsazení dalších rolí bylo dosti překvapující. Kelly odolal přání Arthura Freeda obsadit do rolí Cosma a Liny Oscara Levanta a Ninu Fochovou už proto, že s oběma právě pracoval na Američanovi v Paříži, navíc se podle něj do filmu nehodili. Do role Cosma prosadil tanečníka a komika Donalda O´Connora, který byl v té době známý spíše jako herec béčkových snímků Universalu, a pro roli Liny Lamontové Jean Hagenovou, která byla především dramatickou herečkou (v té době slavila úspěch v Hustonově Asfaltové džungli), ovšem ukázala se i jako výborná komička. Paradoxem je, že měla krásný melodický hlas, takže ve scénách, kdy Kathy dabuje Linu, ve skutečnosti dabovala ona Debbie Reynoldsovou. Devatenáctiletou Debbie Reynoldsovou vybral Kellymu přímo Luis B. Meyer. Kelly si zpočátku zoufal, protože mladinká herečka byla sice talentovaná, ale s tancem neměla žádnou zkušenost. Ona vzpomínala, že po denních osmihodinových trénincích každou noc brečela a že nejhoršími dvěma zkušenostmi v jejím životě byly porod (Carrie Fisherové) a Zpívání v dešti. Za tři měsíce z ní ovšem byla tanečnice. +++ Natáčení Zpívání v dešti bylo pozoruhodné už tím, že více než polovinu filmu představují taneční scény, vedle nichž bylo natáčení dialogových scén vesměs velmi hladké a nenáročné. Právě tanečními čísly je dnes film proslulý. Nejznámější je titulní melodie, při níž Kelly tančí v dešti (a láskyplně odkazuje k Charliemu Chaplinovi, jen místo hůlky používá deštník), ale mnohem nejkomplikovanější byla dvanáctiminutová baletní “snová” scéna. Byť se svým charakterem podle scenáristů do filmu nehodila, Kelly s Donenem si ji prosadili a jako Kellyho partnerku do ní obsadili slavnou hollywoodskou tanečnici Cyd Charisseovou. Jedná se o záměrně sestavený kaleidoskop všech možných klišé zábavního průmyslu, sledující vzestup mladého naivního tanečníka ke slávě. Je potvrzením starého hesla Show Must Go On, přesně v duchu filmu, tematizujícím schopnost showbyznysu jít dál navzdory změnám doby, vkusu i technologií. +++ Američan v Paříži co do počtu cen Zpívání v dešti zastínil, přesto ho diváci milovali. A rozuměli mu – vždyť přišel do kin v době, kdy film procházel podobnou změnou jako na konci 20. let. Objevila se televize a film se s ní musel vyrovnat. Jak později řekl Gene Kelly: “Natočil jsem spoustu filmů, které byly větší hity a vydělaly daleko víc peněz, dneska jsou ale zastaralé. Tenhle má ovšem šanci přetrvat. Ten film jsme točili s láskou.” Zobrazit více

2D ČT MP
Více info

Limonádový Joe aneb Koňská opera PROJEKT 100

„PADOUCH NEBO HRDINA, MY JSME JEDNA RODINA.“ Píše se rok 1885 a v Arizoně je pořádné dusno. Obyvatelé Stetson City se napájí whisky a morální hodnoty citelně upadají. V Trigger Whisky Saloonu řádí skutečně vykutálená skupinka gangsterů. Majitelem vyhlášeného lokálu je Doug Badman (Rudolf Deyl ml.), k chlípnému pobavení zpívá Tornádo Lou (Květa Fialová) a své hříšné a podlé plány osnuje gangster od přírody Horác alias Hogo Fogo (Miloš Kopecký). Posledními spravedlivými v tomto otřesném a korupcí prolezlém městě je lékárník Ezra Goodman (Bohuš Záhorský) se svou dcerou Winnifred (Olga Schoberová). Jednoho dne přijede na bílém koni obchodní zástupce firmy Kolaloka, jistý Joe (Karel Fiala), který se alkoholikům rozhodne nabídnout napravení v podobě nealkoholické limonády. Je snad jasné, že alkoholici své mety neopustí tak snadno. Číst více Stetson City 1885. V saloonu je pořádně živo. Pistolníci se rvou do rytmu piana, shazují se ze schodů, polévají se vědry vody nebo se věší na trofeje vycpaných bizonů. Svět nahlížený skrze dno láhve je ideálním podhoubím pro zločin. Majitel Trigger Whisky Saloonu Doug Badman je šíleně zamilován do barové zpěvačky Tornádo Lou, jenže ta ve zpěvu i v životě sní o muži, který by ji učinil šťastnou. Do sídla neřesti dorazí Arizonská obroda v podobě lékárníka Ezry Goodmana s dcerou Winnifred, kteří nabízejí alkoholikům místo pálenky čistou vodu nebo čerstvě nadojené mléko. Návštěva ovšem dopadne katastroficky. V momentě největšího zmaru přichází do saloonu muž oděný do bílého westernového obleku s kloboukem, který si objedná sklenici Kolalokovy limonády. Je to Limonádový Joe. Limonádový Joe si okamžitě získá srdce všech kladných postav v saloonu včetně zkažené Tornádo Lou, která se do něj bláznivě zamiluje. Město se návštěvou mladého pistolníka změní. Doug Badman cítí, že limonáda by mohla přivést jeho nečestné a pokoutné obchody na buben. Tornádo Lou myslí jenom na Joea, stejně jako Winnifred. Pistolníci přestanou pít, saloon začne upadat a zdá se, že dobro konečně porazilo zlo. Jenže to by nesměl po zaprášené cestě přijet dostavník s bratrem Douga Badmana, Horácem alias Hogo Fogo. Ten po krátké analýze situace nabídne bratrovi pomoc a rozhodne se, že vrátí Stetson City tam, kam patří, tedy na dráhu alkoholu, hazardu a zločinu. Nechá to Limonádový Joe jen tak? O FILMU Scenárista Limonádového Joea Jiří Brdečka měl hned několik talentů, které dokázal využít. Byl schopný výtvarník a rovnocenně se dokázal pohybovat na poli hraného i animovaného filmu. Období Divokého západu měl upřímně rád a mezi jeho oblíbené filmy patřil kultovní snímek Johna Forda Přepadení (Stagecoach) z roku 1939, který v zásadě stanovil základní westernové archetypy, a on si v něm nejvíce oblíbil postavy dandyho, cynika a falešného hráče. Brdečka psal westerny na pokračování, které publikoval během válečných let v časopise Ahoj na neděli, a už v roce 1944 se v divadle Větrník poprvé hrálo nastudování jeho parodie Limonádový Joe v režii Josefa Šmídy se Zdeňkem Řehořem v titulní roli. Stejné představení pak režíroval roku 1955 v Divadle estrády a satiry (dnešní ABC) režisér Oldřich Lipský, a právě toto druhé nastudování se stalo základem pro film. Představení mělo 450 repríz! Jiří Brdečka s Oldřichem Lipským a ostatními tvůrčími členy štábu hojně navštěvovali Československý filmový archiv a nechali si promítat westerny. Brdečka byl do projektu tak zapálený, že si kromě scénáře vyžádal ještě funkci kostýmního výtvarníka a odborného poradce. Limonádový Joe se dodnes těší mimořádné pozornosti, ale málokdy se píše o tom, jak revoluční byl z technického hlediska. Film byl natáčen v širokoúhlém formátu Cinemascope, který byl hojně využíván pro rozmáchlé hollywoodské spektákly 50. let, kdy se velká studia snažila konkurovat novému fenoménu televize a jeho miniaturní obrazovce. Výjimečná je i vizuální stránka vyprávění, zahrnující důmyslné triky či náladové zabarvení obrazu, evokující techniku virážování. Obsazení filmu Lipský zčásti převzal z divadelní inscenace. Josef Hlinomaz znovu vytvořil roli Grimpa a Miloš Kopecký Horáce alias Hogo Fogo. Titulní postavu Limonádového Joea ztvárnil na jevišti legendární baryton a výrazná postava české divadelní a hudební scény Rudolf Cortéz, do filmu chtěl režisér původně Jiřího Kodeta, který už měl dokonce podepsanou smlouvu. Na Karla Fialu upozornila Lipského paradoxně maminka Jiřího Kodeta, známá herečka Jiřina Steimarová. Lipský se šel podívat do Karlína na představení Rosemary a Fiala ho zaujal natolik, že ho angažoval. Bizarní souhrou okolností je, že se stejná situace opakovala ještě jednou, když Lipský obsadil Kodeta do role Nicka Cartera v parodii Adéla ještě nevečeřela, ale z politických důvodů ho musel nahradit Michalem Dočolomanským. Režisér Lipský pak Kodetovi napsal omluvný dopis… Jaroslavu Adamovou z divadelní inscenace na plátně vystřídala Květa Fialová. Písně do Limonádového Joea byly nahrány ještě před začátkem natáčení. Tornádo Lou zpívala Yvetta Simonová a Limonádového Joea mladý Karel Gott, protože Lipský od počátku počítal s obsazením herců a nepředpokládal, že budou zpívat. Karel Fiala sice nebyl klasický činoherní herec, ale režisér ho požádal, zda by mohl ve filmu použít Gottovy nahrávky. Fiala potěšený z obsazení souhlasil. Lví podíl na výsledné kvalitě filmu mají i čeští kaskadéři. Do filmu je přivedl asistent režie Tomáš Svoboda, který větší část z nich našel mezi sportovci, takže většina pánů v saloonu byli žižkovští boxeři a zápasníci. Měl-li Limonádový Joe ambice dostat se do Hollywoodu, udělal pro to doslova všechno a s odstupem času se nedá úplně říci, že by neuspěl. Film rozhodně neušel pozornosti zahraničních filmařů, protože hned po skončení natáčení se westernová dekorace začala pronajímat zahraničním štábům, zejména z NDR. Nejcennějším vývozním artiklem tohoto projektu však byla Olga Schoberová, kerá se do Hollywoodu opravdu dostala. Nejprve si vzala herce Brada Harrise a poté Johna Calleyho, šéfa studia Warner Bros. Zobrazit více

2D OR MP
2DOR

27. 8. pondělí

80,00 19:30
Více info

Moulin Rouge

Muži chladnou, jak půvaby vadnou a léta začnou přibývat. Ať je broušený tak či onak, diamant nic nepřekoná, diamant je náš nejlepší kamarád... Paříž, 1900. Byl jeden hoch, zvláštní, okouzlený hoch, smutný pohled měl, byl však velmi moudrý, jednoho dne, jednoho zázračného dne potkali jsme se na cestě záhadné a při tom, jak jsme si o mnohém povídali, o bláznech a králích, tak mi pověděl: To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a v lásce být milován. Moulin Rouge. Noční kabaret. Tančírna a bordel. Jeho majitelem byl Harold Zidler. Království nočních rozkoší, kde bohatí i chudí chodili za mladým a krásným podsvětím. Nejkrásnější ze všech tam byla žena, kterou jsem miloval. Satine. Byla kurtizána. Prodávala mužům svou lásku. Říkali jí jiskřivý diamant. Byla hvězdou. Žena, kterou jsem miloval, je... ...mrtvá. Je tomu rok, co jsem přijel do Paříže. Psal se rok 1899, bylo to milostivé léto lásky. Nevěděl jsem nic o Moulin Rouge, Haroldu Zidlerovi ani Satine. Svět žil bohémou a já přijel z Londýna,abych byl její součástí. Na vršku poblíž Paříže stála vesnice Montmartre. Nebyla to, jak mi řekl otec... hříšná vesnice! ...ale bohémský svět, hudebníci, malíři, spisovatelé. Říkalo se jim děti revoluce. Ano, měl jsem žít bez halíře a měl jsem psát o pravdě, kráse, svobodě a o tom, v co jsem věřil nejvíc ze všeho. O lásce Zobrazit více

2D ČT 12
2DČT

3. 9. pondělí

80,00 19:30

Kalendář akcí

srpen
30 31 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 1 2

Najeďte myší nad kalendář a zobrazí se vám akce. Kliknutím na událost zobrazíte podrobnosti.

Pro lepší přizpůsobení obsahu pro Vás, bezpečnosti, měření statistik návštěvnosti a lepší zpětné vazbě tento web používá cookies. Klikáním a navigováním po stránce souhlasíte s tím, že sbíráme o Vás anonymní informace přes cookies. Více informací o používání cookies na naší stránce najdete zde.